Historie vanilinu: Gobley, Tiemann a Haarmann

Historie vanilinu je sled objevů od izolace hlavní aromatické látky vanilky Gobleyem v roce 1858 přes syntézu Tiemanna a Haarmanna z koniferinu v roce 1874 až po průmyslovou výrobu, izotopové odhalování falšování a biotechnologický vanilin.

Kdo vanilin objevil a kdy?

Vanilin z vanilkových lusků poprvé izoloval Gobley v roce 1858 (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17). Jeho práce vyšla pod názvem Recherches sur le principe odorant de la vanille (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 10). Jiná kapitola Handbooku však s odkazem na Aranu (1944) píše, že Gobley v roce 1858 izoloval glukovanilin (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6). Molekulu popisuje heslo Vanilin, místo Gobleyho mezi dalšími osobnostmi pilíř Osobnosti v historii vanilky.

Jak Tiemann a Haarmann vanilin syntetizovali?

Z koniferinu v roce 1874. Jejich článek se jmenoval Ueber das Coniferin und seine Umwandlung in das aromatische Princip der Vanille a kapitola o autentizaci v knize Vanilla s ním spojuje začátek průmyslové chemické syntézy vanilinu v roce 1874 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 15). Handbook mluví o laboratorní syntéze z borové kůry (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8), Bhattacharjee & Shiva o potvrzení struktury syntézou a jméno píší „Harman“ (kap. 17).

Jak se hledal původ vanilinu v lusku?

S rozpory mezi prameny. Podle Bhattacharjee & Shiva izoloval Tiemann v roce 1885 ze zelených lusků glukovanilin, Busse v roce 1910 prokázal, že hydrolýzou dává vanilin, a Goris v roce 1947 izoloval čtyři glukosidy (kap. 17). Kapitola o glukovanilinu v knize Vanilla připisuje jeho izolaci („vanillosid“) Gorisovi v roce 1924 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 10) a Handbook mu připisuje i důkaz, že se glukovanilin při kuringu štěpí na vanilin a glukózu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6). Zenk v roce 1965 na základě radioaktivního značení navrhl vznik vanilinu přímo z kyseliny ferulové (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 18). Více v heslech Glukovanilin a Biosyntéza vanilinu.

Jak syntetický vanilin změnil trh s vanilkou?

Prosperita Papantly z konce 19. století zmizela po syntéze vanilinu; levnější a cenově stabilnější vanilin od té doby ovládá receptury a trh. Podle Handbooku z roku 2011 pochází přes 90 % vanilkových výrobků, včetně „přírodních“, z jiných zdrojů než z lusků (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Madagaskar, Komory a Réunion, tehdy 85 % světové produkce, vytvořili v roce 1964 v Saint-Denis kartel, aby čelily konkurenci syntetického vanilinu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 18).

Odhady spotřeby se liší podle pramene a roku: kolem 1 200 t vanilinu ročně, z toho asi 20 t z lusků (Yoshida 1997, podle Bhattacharjee & Shiva, kap. 12); 12 000 t podle zprávy Eurofins z roku 2003 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 15). Jiný údaj se týká výroby, ne přímo vanilinu: kniha vydaná v roce 2008 odhaduje roční výrobu syntetických náhražek vanilky na asi 28 000 t (Bhattacharjee & Shiva, kap. 19). Tatáž kniha uvádí, že největší spotřebu má vanilin z ligninu z papírenského průmyslu (kap. 21), na jiném místě, že mnoho průmyslových zemí vyrábí vanilin z guajakolu (kap. 12). Výrobní cesty popisuje heslo Syntetický vanilin.

Jak se vyvíjelo odhalování syntetického vanilinu?

Syntetický vanilin se rychle stal nejběžnějším prostředkem k „natahování“ extraktů a tehdejšími metodami byl jen obtížně, pokud vůbec, prokazatelný (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 10). Izotopovou analýzu uhlíku použili Bricout (1974) a Hoffman a Salb (1979); na vanilin z ligninu s uměle značenou methylovou skupinou reagovali novými testy Bricout a kol. (1981) a Krueger a Krueger (1983) (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). U metody SNIF-NMR se prameny rozcházejí: na vanilin ji poprvé použili Toulemonde a kol. v roce 1983 a AOAC ji přijala jako oficiální metodu 2006.05 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 15); podle Handbooku ji vyvinul Gerard Martin v Nantes v roce 1988 (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Více v hesle Izotopová analýza vanilinu.

Prvním biotechnologicky vyrobeným vanilinem byl Rhovanil firmy Rhodia (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 19). Podrobněji ho popisuje heslo Biotechnologický vanilin.

Co to znamená v praxi

Od roku 1874 je třeba rozlišovat vanilku, tedy celý lusk s více než 200 identifikovanými těkavými látkami (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17), a vanilin, jedinou látku, kterou lze vyrobit i z jiných surovin než z lusků. Kde má chuť pocházet z lusku, rozhoduje složení výrobku, například u pravé vanilky v podobě lusků, prášku nebo pasty.

Související hesla

Zdroje

  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 6, Curing of Vanilla; kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500 až 1900); kap. 9, Quality Control of Vanilla Beans and Extracts
  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 10, Flavor, Quality, and Authentication; kap. 18, Vanillin Biosynthesis: Not as Simple as it Seems?; kap. 19, Biotechnology of Vanillin: Vanillin from Microbial Sources
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 10, Anatomy and Biochemistry of Vanilla Bean Development; kap. 15, Authentication of Vanilla Products; kap. 18, Recognizing the Quality and Origin of Vanilla from Reunion Island
  • Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 12, Biotechnology; kap. 17, Main Constituents of Beans and the Compounds Responsible for Aroma & Flavour; kap. 19, Markets and Marketing; kap. 21, Adulteration and Synthetic Vanillin

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 6. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

chemie historie osobnosti syntetický vanilin vanilin
Predchádzajúci článok Ďalší článok
Späť na blog