Vanilla pompona (vanilka pompona)
Vanilla pompona (vanilka pompona, vanillon) je třetí komerčně využívaný druh vanilky vedle Vanilla planifolia a Vanilla tahitensis. Je mohutnější a odolnější než planifolia, snáší sušší podmínky, lépe vzdoruje hnilobě kořenů a dává krátké, široké, oválné lusky dlouhé až 18 cm a silné až 2,5 cm.
Čím se Vanilla pompona liší od Vanilla planifolia
Pompona je ve všem robustnější: silnější, často nevětvený stonek, listy až 28 cm dlouhé a 11,5 cm široké, krátké hustě nahloučené květenství a zelenožluté masité květy až 8,5 cm dlouhé, vonné a rychle vadnoucí. Na pysku má místo chlupů chomáč překrývajících se šupin. Lusky jsou oválné, až 18 cm dlouhé o průměru 2,5 cm (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3). Zralé lusky podle Bhattacharjee & Shiva většinou nepukají; Odoux & Grisoni 2010, kap. 10 popisují u pompony i planifolie tobolku, která se za zralosti otevírá dvěma švy.
Synonyma jsou Vanilla grandiflora a Vanilla guianensis, obchodní názvy vanillon, West Indian vanilla nebo pompona vanilla (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3). Totonakové v Mexiku ji nazývali Vainilla bastarda a jako větší a otužilejší rostlinu ji sázeli na klíčové místo plantáže, aby chránila ostatní vanilky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16).
Kde Vanilla pompona roste
Původní areál sahá od Mexika po Střední Ameriku (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14); Bhattacharjee & Shiva, kap. 3 ji řadí i mezi jihoamerické vanilky. V severním Veracruzu její květy navštěvují včely rodu Eulaema, které je výjimečně, asi v 5 % případů, i opylí (Odoux & Grisoni 2010, kap. 6). Na Guadeloupe a Martinik ji Francouzi dovezli z Jižní Ameriky nejpozději roku 1839; v Antilách není původní, ale zplaněla (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Komerčně se pěstovala jen na Guadeloupe (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3), ve Francouzské Polynésii zůstala od roku 1850 pouze okrasnou rostlinou (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13).
Proč na Vanilla pompona záleží pěstitelům
Pompona je zdroj odolnosti. Snáší sucho a horší půdní podmínky než planifolia, relativně odolává hnilobě kořenů a kvete již 1 až 2 roky po výsadbě, zatímco planifolia obvykle až třetím rokem (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3 a 5). Tolerance k Fusariu je důvod, proč se s ní planifolia kříží (Odoux & Grisoni 2010, kap. 5; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15).
Na Madagaskaru vznikl zpětným křížením (V. planifolia × V. pompona) × V. planifolia hybrid „Tsy taitry“, tedy „nenáchylný“: velmi bujný, s lusky přes 10 mm silnými a 20 až 30 cm dlouhými, komerčně se však nepěstoval (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 2; Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). V Kostarice se široce pěstuje hybrid s planifolií jako mateřským a pomponou jako otcovským rodičem, jehož extrakt se podobá planifolii (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15).
Jak Vanilla pompona voní
Aroma lusků je parfémové, květinové a sladké, extrakt z nich však postrádá tělo. Vanilinu je méně než v planifolii i tahitensis, anýzové sloučeniny jsou jen ve stopách (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Ehlers a Pfister nalezli ve vanillonu vanilin, kyselinu p-hydroxybenzoovou, kyselinu vanilovou, p-hydroxybenzaldehyd, kyselinu p-anisovou, p-anisaldehyd a p-anisylalkohol; piperonal (heliotropin), typický pro tahitskou vanilku, chybí (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17; Odoux & Grisoni 2010, kap. 12).
K čemu se Vanilla pompona používá
Tradičně mimo kuchyni: v tabáku ke kouření, mýdlech, parfémech, lécích a likérech, případně přimíchaná do extraktu z planifolie (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3); kap. 23 téže knihy ji řadí výhradně do parfumerie. Americký standard pro vanilkové lusky (21 CFR 169.3) pomponu nezahrnuje, ve Střední Americe se přesto používá (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Celé lusky mají proto v obchodu nižší hodnotu než planifolia. Na Guadeloupe se lusky místo spaření zpracovávaly škrábáním ostrým předmětem (Odoux & Grisoni 2010, kap. 11).
Co to znamená v praxi
Dnešní gastronomické využití pompony stojí na semínkách. Semínka vyškrábaná z širokých lusků se prodávají jako vanilkový kaviár a dávkují se přímo do krémů, zmrzlin a těst bez louhování lusku. Veselá vanilka prodává vanilkový kaviár právě z Vanilla pompona z Madagaskaru; podle zkušenosti Veselé vanilky mají semínka pompony výrazné, sladké, květinově kořeněné aroma, které zůstává čitelné i v menší dávce. Zatímco celé lusky pompony mají v obchodu nižší hodnotu než planifolia, její semínka jsou ceněná.
Související hesla
- Vanilla planifolia (pravá vanilka)
- Vanilla tahitensis (tahitská vanilka)
- Vanilkový kaviár
- Planifolia vs. pompona
Zdroje
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla; kap. 6, Cultivation Systems; kap. 10, Anatomy and Development of the Vanilla Pod; kap. 12, Developing the Aromatic Quality; kap. 16, Vanilla Use in Colonial Mexico
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 2, Vanilla Diseases; kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation; kap. 9, Quality Control of Vanilla Beans; kap. 15, Molecular Analysis of a Vanilla Hybrid Cultivated in Costa Rica
- Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 3, The Genus and Species; kap. 5, Cytology and Breeding; kap. 17, Main Constituents of Beans; kap. 23, Uses
Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 1. 10. 2026.