Vanilka v Portoriku

Vanilka v Portoriku je Vanilla planifolia pěstovaná na ostrově od počátku 20. století, nejvíce ve 30. a 40. letech v horách středozápadní části ostrova. Na americké pokusné stanici v Mayagüezu proběhla ve 40. a 50. letech rozsáhlá série pokusů s kuringem, výživou, chorobami a křížením vanilky.

Jak se vanilka do Portorika dostala

Dvakrát, na počátku 20. století. Na ostrově rostou původní druhy V. barbellata, V. claviculata a V. dilloniana (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Pěstovaná V. planifolia sem podle oběžníku USDA z roku 1948 přišla nejprve z Mexika přes příbuzného Miguela Morella z Utuada, který ji choval jen jako zálibu. Druhý dovoz uskutečnila v roce 1909 federální pokusná stanice z amerických introdukčních zahrad na Floridě (Childers a Cibes, USDA, červen 1948). Zpráva stanice z roku 1919 uvádí, že komerční pěstování se do té doby na ostrově nezkoušelo. V květnu 1912 se vysadilo 19 mexických řízků a úroda 42 rostlin z roku 1917, 36,44 liber sušených lusků, se prodala v New Yorku za 3 dolary za libru (McClelland, Porto Rico Agricultural Experiment Station, 17. 4. 1919).

Jak velké pěstování bylo

Malé, s vrcholem kolem roku 1940. Pěstitel S. W. Marvin z Villalby prodal v roce 1924 celkem 1 375 liber kuringovaných lusků za 10 dolarů za libru; jeho podnik zničil v říjnu 1928 hurikán San Felipe. Od roku 1935 rozdělovala federální pomocná správa řízky vanilky a oporného stromu zakrslého bucare (Erythrina) asi 40 farmářům. V roce 1937 bylo osázeno asi 106 akrů, o tři roky později 434 akrů (asi 176 ha) u 168 farmářů. V roce 1938 vznikla v Castañeru družstevní kuringová stanice; v letech 1944 až 1945 dosáhla hodnota úrody 40 000 dolarů a průzkum krátce před rokem 1948 napočítal asi 144 aktivních pěstitelů. Vanilka rostla hlavně v hornaté středozápadní části ostrova, od úrovně moře do 2 500 stop (Childers a Cibes, USDA, červen 1948).

Co přinesl portorický výzkum

Základy agronomie a kuringu. Na stanici v Mayagüezu se od 40. let vanilka charakterizovala a šlechtila (Odoux & Grisoni 2010, kap. 3) a série pokusů ve 40. až na počátku 50. let položila základ zlepšování kuringu (Bhattacharjee & Shiva, kap. 16). Srovnání metod (Arana 1944; Jones a Vicente 1949) dalo přednost bourbonskému spaření; místní postup ponořoval lusky do vody kolem 80 °C, další dny při 70 °C a 65 °C, se dvěma hodinami slunění denně po 7 dní (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6). Podrobněji heslo Spaření lusků.

Za nejlepší se uváděly vápencové půdy s pH 6,0 až 7,0, zatímco jílovité půdy s pH 5,0 až 5,5 zhoršovaly hnilobu kořenů; pěstitelé používali bambusové laťové přístřešky, v nichž lze latě rozmístit tak, aby propouštěly 30 až 50 % slunce (Bhattacharjee & Shiva, kap. 13 a 14). Probíhalo i mezidruhové křížení V. planifolia s V. phaeantha a V. pompona kvůli odolnosti vůči Fusariu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15). V lesích Portorika se studovala mykorhiza planě rostoucí V. planifolia a V. poitaei (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 16); souvisí heslo Mykorhiza vanilky.

Proč pěstování upadlo

Hlavně kvůli hnilobě kořenů. Příznaky se v Mayagüezu poprvé objevily v roce 1918 a Tucker (1927) je připsal houbě Fusarium batatatis var. vanillae (Odoux & Grisoni 2010, kap. 8). Fusarium bylo pro Portoriko hlavním limitujícím faktorem (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 2). Oběžník z roku 1948 uvádí, že rostliny plodily od třetího roku 3 až 5 let a pak hynuly, což se připisovalo hnilobě kořenů (Childers a Cibes, USDA, červen 1948). Mozaika a deformace listů popsaná v roce 1948 může být prvním záznamem potyvirů na vanilce (Odoux & Grisoni 2010, kap. 7). Kolem roku 2011 už pěstování v Portoriku podle Handbooku nemělo obchodní význam (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6). Od roku 2018 pěstování obnovuje skupina Vainilla Castañer; v roce 2025 šlo asi o 25 farem na přibližně 12 akrech s druhy planifolia a pompona (CienciaPR, 2025).

Co to znamená v praxi

Portorická vanilka je dnes spíš historií výzkumu než zdrojem lusků. Řada údajů o kuringu, půdě a chorobách, které se v literatuře citují dodnes, pochází právě z Mayagüezu, a obecný rámec vlivu místa na vanilku popisuje pilíř Terroir vanilky. Pravé lusky Vanilla planifolia z dnešních hlavních oblastí nabízí kolekce Pravá vanilka.

Související hesla

Zdroje

  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla; kap. 3, Conservation and Movement of Vanilla Germplasm; kap. 7, Virus Diseases of Vanilla; kap. 8, Fungal Diseases of Vanilla
  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 2, Vanilla Diseases; kap. 6, Curing of Vanilla; kap. 15, Molecular Analysis of a Vanilla Hybrid Cultivated in Costa Rica; kap. 16, Mycorrhizal Relationships of Vanilla and Prospects for Biocontrol of Root Rots
  • Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 13, Climate and Soil; kap. 14, Supports to Grow Vines; kap. 16, Curing
  • Vanilla Culture in Puerto Rico (N. F. Childers, H. R. Cibes), Federal Experiment Station in Puerto Rico, USDA, Circular No. 28, červen 1948, odkaz
  • Vanilla: A Promising New Crop for Porto Rico (T. B. McClelland), Porto Rico Agricultural Experiment Station, 17. 4. 1919, odkaz
  • Reviving Puerto Rico's vanilla industry: how farmers in Castañer are bringing back the island's sweet legacy (S. Torres Guzmán), CienciaPR, 2025, odkaz

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 7. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

Fusarium historie kuring Portoriko původ Vanilla planifolia
Predchádzajúci článok Ďalší článok
Späť na blog