Vanilka z Kostariky
Vanilka z Kostariky je vanilka pěstovaná v Kostarice od 80. let 20. století, zprvu Vanilla planifolia, později i V. tahitensis, V. pompona a kultivar „Vaitsy“, odolnější vůči Fusariu. Kolem roku 2010 se pěstovala na desítkách hektarů, tradičně na živých oporách i intenzivně pod stínovací sítí.
Jak vznikalo pěstování vanilky v Kostarice
Ve třech fázích. Planě rostoucí vanilku zaznamenal už v 60. letech 17. století pirát William Dampier u Bocas del Toro na karibské straně hranice Kostariky a Panamy; Indiáni lusky sbírali, kladli na slunce a mačkali mezi prsty (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). První zmínka o pěstování pochází z roku 1987: asi 20 ha plantáží v různém stadiu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).
V 90. letech, v první fázi velkoplošného pěstování, podpořily vysoké ceny projekt u biologických rezervací u Quepos a Puerto Jiménez, kde rolníci vysadili V. planifolia. V roce 1993 plantáže napadlo Fusarium oxysporum f. sp. vanillae a většina zanikla. Hurikán César 30. července 1996 poškodil 99 % vanilkových plantáží v oblastech Quepos, Parrita a Puerto Jiménez; vysazeno bylo tehdy téměř 33 ha V. planifolia. Ve druhé fázi Univerzita Kostariky našla mikroorganismy zvyšující odolnost rostlin vůči Fusariu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).
Co je kultivar Vaitsy
Kultivar dovezený kolem roku 2000 z madagaskarského zemědělského výzkumného ústavu jako řešení chorob; jeho druhové určení a původ na Madagaskaru nejsou známy. Množil se v tkáňových kulturách, měl dobrou odolnost vůči Fusariu a lusky až 26 cm s průměrnou hmotností 30 g v zeleném stavu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3). Analýza DNA rostliny z jedné kostarické plantáže, považované za křížence, potvrdila původ z V. planifolia (matka) a V. pompona (otec); podle 4 markerových látek se extrakt podobal extraktu z V. planifolia. Autorka kap. 3 považuje za možné, že jde o Vaitsy, doloženo to není (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3 a 15). Za křížence s mateřskou V. planifolia byla podle molekulárních markerů považována i položka CR0068 z Kostariky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Podrobnosti v hesle Genetika a šlechtění vanilky.
Jak se vanilka v Kostarice pěstovala
Dvěma systémy. Tradiční systém na 0,5 až 2 ha využíval živé opory, například Erythrina, guabu nebo melinu, v hustotě asi 2 500 stromů na hektar; jeden pracovník udržel 4 ha. Opadavé opory se prořezávaly, aby i v suchém období daly asi 50 % stínu. Intenzivní systém pod sítí měl 2 000 až 6 000 rostlin na hektar, potřeboval závlahu a víc ruční práce a konstrukce musela vydržet přes 7 let; příliš hustá výsadba špatně kvetla. Kvetení vyvolávalo sucho, opylovalo se od února do června na severu a od prosince do května na pacifickém pobřeží, sklízelo se 9 měsíců po opylení (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3). Srovnání systémů najdete v hesle Intenzivní vs. tradiční systém (Kostarika).
Fusarium bylo hlavním limitujícím faktorem pěstování v Kostarice (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 2). Vedle něj se uvádějí Phytophthora, antraknóza, Xanthomonas a Mycosphaerella (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).
Jak se kostarická vanilka zpracovávala
Převážně bourbonskou metodou: spaření v horké vodě, opakované slunění a pocení v plachtách přes noc, dokud vlhkost neklesla na 30 %, a několikaměsíční dozrávání v interiéru. Kostarika neměla národní normu pro třídění; podnik Las Dos Manos třídil lusky od 14 cm (Mini) po 27 cm a více (Premium) s obsahem vanilinu 2 až 2,5 %. Autorka kapitoly popisuje lusky jako masité, olejnaté, tmavě hnědé, se sladkou a dřevitou vůní (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).
Proč kostarická vanilka upadla
Kvůli propadu cen. Rostoucí ceny kolem roku 2000 přilákaly zahraniční investory a přes 46 ha se osázelo intenzivně pod sítí. Ceny ale začaly klesat v roce 2004 a v roce 2005, kdy přišla první velká sklizeň, se propadly; část firem plantáže opustila. V roce 2008 vznikla nadace na podporu drobných pěstitelů a kolem roku 2010 bylo asi 20 ha u drobných pěstitelů, asi 20 ha pod sítí a asi 10 ha pro turistické účely (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).
Co to znamená v praxi
Kostarická vanilka byla kolem roku 2010 malou produkcí z několika druhů a kultivarů, včetně Vaitsy s neznámým druhovým určením. Při nákupu podle druhu má proto smysl ptát se na kultivar. Vanilla planifolia jsou například Vanilkové lusky Madagaskar 16 cm Gourmet.
Související hesla
- Intenzivní vs. tradiční systém (Kostarika)
- Genetika a šlechtění vanilky
- Fusarium: hniloba kořenů a stonku
- Vanilla pompona
- Bourbonská metoda zpracování
Zdroje
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 2, Vanilla Diseases
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 3, Vanilla Production in Costa Rica
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500-1900)
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 15, Molecular Analysis of a Vanilla Hybrid Cultivated in Costa Rica
Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 3. 10. 2026.