Vanilla odorata: aromatický druh a rodič tahitské vanilky
Vanilla odorata je divoký americký druh vanilky s vonnými plody, rozšířený od jižního Mexika po tropickou Ameriku. Molekulární studie ji určily jako otcovského rodiče tahitské vanilky (Vanilla tahitensis), která vznikla jejím křížením s Vanilla planifolia.
Kde Vanilla odorata roste
Vanilla odorata je původní v Americe od Mexika, respektive jižního Mexika, po tropickou Ameriku (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14). Patří do skupiny amerických listnatých vonných druhů, v níž se nacházejí aromatické plody s významným obsahem vanilinu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1). Do stejné skupiny patří i pěstovaná V. planifolia; přehled všech skupin shrnuje heslo Druhy vanilky.
V Belize roste místy pospolu s V. planifolia a dalšími druhy s vonnými plody, například V. pompona, V. insignis a V. hartii. Když v roce 2007 začal v Belize projekt zavádění pěstování vanilky, obě tamní farmy spoléhaly výhradně na divoké rostliny V. planifolia a V. odorata, o které pečovaly na místě, kde rostly. Na soukromých pozemcích podél silnice z Punta Gorda do Boom Creek se V. odorata nalézá častěji než jakýkoli jiný druh (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Na rozdíl od přirozeně vzácné V. planifolia rostou druhy jako V. odorata nebo V. insignis spíše v populacích v nížinných, sezonně zaplavovaných stanovištích; vanilka, kterou v koloniální době popsal Dampier v deltě Uxpanapa v Tabascu, byla pravděpodobně jedním z nich (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).
Jak Vanilla odorata souvisí s tahitskou vanilkou
Je jejím otcovským rodičem. Lubinsky a kolektiv v roce 2008 prokázali, že V. tahitensis je primární kříženec V. planifolia jako mateřského a V. odorata jako otcovského rodiče (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14).
Starší hypotéza Portèrese z roku 1951 předpokládala křížení V. planifolia s V. pompona, která byla pravděpodobně sama křížencem s V. odorata; srovnání DNA tuto linii s V. odorata podpořilo (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Rozměry listu V. tahitensis leží přesně mezi listy obou rodičů. V. planifolia a V. odorata jsou si navzájem příbuzné jen vzdáleně, obě jsou však blízké V. tahitensis, a velmi blízko jí stojí právě vzorky z Belize (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Křížení se klade do let 1350 až 1500 v Mezoamerice (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Protože předchází ručnímu opylování, vzniklo nejspíš přirozeně (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15); kap. 14 téže knihy však ponechává otevřené, zda nevzniklo lidským přičiněním.
Jak Vanilla odorata voní
Aroma V. odorata nebylo přímo popsáno; jediný analyzovaný vzorek lusků morfologicky podobných V. odorata byl velmi bohatý na deriváty anisylalkoholu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 11). Kurované divoké lusky z peruánského pralesa, neurčeného druhu, ale morfologicky podobné V. odorata, obsahovaly anisylformiát, anisylacetát, anisaldehyd, kyselinu anisovou a řadu dříve nepopsaných esterů anisylalkoholu. Autoři v tom vidějí genetický základ anýzových tónů V. tahitensis, jejíž květinový, parfémový nádech dávají anisaldehyd, anisylalkohol, kyselina anisová a anisylestery, které ve V. planifolia jsou v mnohem nižší koncentraci nebo chybí (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 11).
Co víme o genetice Vanilla odorata
Velikost genomu vzorku CR0686 činí 2C = 4,95 pg, což je blízko V. planifolia „Classique“ (5,03 pg) a jednomu vzorku V. tahitensis (4,72 pg) (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Druh se uchovává ve sbírce CRB VATEL na Réunionu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 3).
Co to znamená v praxi
V. odorata se jako surovina neobchoduje, pro kuchyni je ale důležitá nepřímo: anýzové a květinové tóny tahitské vanilky jsou pravděpodobně dědictvím tohoto rodiče (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 11). Kdo hledá klasický vanilinový profil bez výrazného anýzového nádechu, sáhne po V. planifolia, například po luscích Madagaskar 16 cm Gourmet.
Související hesla
- Druhy vanilky
- Vanilla tahitensis (tahitská vanilka)
- Vanilla planifolia (pravá vanilka)
- Genetika a šlechtění vanilky
- Anisaldehyd a anýzové tóny
Zdroje
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 1, Vanilloid Orchids: Systematics and Evolution; kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla; kap. 3, Conservation and Movement of Vanilla Germplasm; kap. 13, Morphological, Chemical, Sensory, and Genetic Specificities of Tahitian Vanilla
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 4, Vanilla Production in the Context of Culture, Economics, and Ecology of Belize; kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America; kap. 11, Volatile Compounds in Vanilla; kap. 14, Vanilla Phylogeny and Classification; kap. 15, Molecular Analysis of a Vanilla Hybrid Cultivated in Costa Rica
Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 4. 10. 2026.