Vanilka ve Střední Americe: Belize, Guatemala, Honduras
Vanilka ve Střední Americe je vanilka z Guatemaly, Belize, Hondurasu a sousedních zemí, kde Vanilla planifolia přirozeně roste v nížinných stálezelených lesích karibských povodí. Mayové ji v koloniálním období pěstovali ke kakau; v Belize se pěstování od roku 2007 obnovuje z divokých rostlin.
Kde vanilka ve Střední Americe roste divoce
V nížinných lesích na karibské straně. Přirozený výskyt V. planifolia, druhu velmi vzácného, je omezen na nížinné tropické stálezelené lesy východního Mexika a karibských povodí Guatemaly, Belize a Hondurasu; zda je původní i v Jižní Americe, zůstává sporné (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). V Belize roste V. planifolia jako vzácný endemit, někdy společně s dalšími druhy s vonnými plody: V. pompona, V. odorata, V. insignis a V. hartii (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Podrobněji hesla Vanilla odorata a Vanilla pompona.
V okrese Toledo na jihu Belize jsou porosty místy tak husté, že tři i více druhů roste do 100 yardů od sebe. Vanilka v přírodě kvete zřídka, takže určení druhů je obtížné (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4).
Jak Mayové vanilku pěstovali a obchodovali
V sadech spolu s kakaem a annatem. Do roku 1697 ovládali obchod s kakaem, annatem a vanilkou Itzové z Peténu. Mayové Manche Chol, jejichž území leželo z velké části na dnešním jihu Belize, pěstovali v sadech zvaných pakab velké množství kakaa, annata a vanilky a museli je odvádět Itzům i Španělům. V roce 1689 je Španělé násilně přesídlili do údolí Urran v guatemalské vysočině; v roce 1710 tam žili už jen čtyři a s nimi zanikla i jejich znalost pěstování vanilky (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4).
Co o středoamerické vanilce zaznamenali Evropané
Hlavně sběr divokých lusků. Ve 30. letech 17. století popsal Thomas Gage vanilku mezi komoditami z provincií Soconusco a Suchitepéquez na tichomořském pobřeží Guatemaly. Ve 40. letech 17. století Angličané využívali divoké porosty vanilky v severovýchodní Nikaragui a Hondurasu kolem laguny Caratasca. Kronika Fuentese y Guzmána z roku 1690 popisuje výsadbu vanilky v Escuintle v Guatemale (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4 a 8).
Jak Střední Amerika souvisí s tahitskou vanilkou
Pravděpodobně odtud pocházejí její rodiče. Analýza DNA ukázala, že V. tahitensis je kříženec V. planifolia (matka) a V. odorata; vzorky obou druhů z Belize vyšly na fylogenetickém stromu tahitské vanilce velmi blízko. Lubinsky odhaduje vznik křížence na období 1350 až 1500 (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Podrobněji heslo Vanilla tahitensis.
Jak se pěstování obnovuje v Belize
Z divokých rostlin a darovaných řízků. Když farma Maya Mountain Research Farm v srpnu 2007 zahájila projekt, komerčně pěstovala vanilku v Belize jediná osoba, Cyrila Cho z vesnice San Felipe; obě tehdejší farmy ošetřovaly divoké liány V. planifolia a V. odorata na místě. V říjnu 2007 daroval ForesTrade z guatemalského Cobánu 282 řízků V. planifolia, které se rozdělily mezi 32 farmářů. V prosinci 2007 vznikla Organic Vanilla Association (OVA) (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4).
Členové OVA Nicasio a Ophelia Chee Sanchezovi zakládali vanilku v kukuřičném poli: spolu s kukuřicí zasadili kůly madre de cacao (Gliricidia sepium) jako opory a řízky vanilky zastínili stříškami z palmových listů. Než stříšky shnily, kůly obrostly a stínily samy. Pole tak plodilo kukuřici v letech, kdy vanilka ještě nerodila (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Souvisí heslo Pěstování vanilky.
Jak se vanilka v Belize tradičně používala
Hlavně ke kakau. Kekchí Mayové na jihu Belize ještě v době vzniku kapitoly ochucovali kakao divokou vanilkou, pokud ji měli. Adelina Caliz z vesnice Mafredi popsala sběr lusků, když voněly a byly „nafialovělé“, ale ještě nepukaly; lusky se sušily na slunci, skladovaly v lahvích a pro kakaový nápoj se opékaly na comalu spolu s kakaovými boby. Z blízkých oblastí jsou doloženy kakaové nápoje s vanilkou chilate z východní Guatemaly a tiste z Copánu v Hondurasu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4).
Co to znamená v praxi
Střední Amerika patří k domovině V. planifolia a uchovává její genetickou rozmanitost, pěstování v Belize ale bylo v letech 2007 až 2009 teprve v začátcích. Lubinsky v Belize našel řadu jedinečných klonů V. planifolia, kdežto pěstovaný materiál pochází z velmi úzkého genofondu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4). Jak druh, klon a místo spolu určují chuť, rozebírá heslo Terroir vanilky. Pravé lusky nabízí kolekce Pravá vanilka.
Související hesla
- Terroir vanilky: proč chutná jinak podle místa
- Vanilka z Mexika: Veracruz, Papantla a Totonakové
- Vanilka z Kostariky
- Vanilla odorata: aromatický druh a rodič tahitské vanilky
- Genetika a šlechtění vanilky: proč jsou plantáže klony
Zdroje
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 4, Vanilla Production in the Context of Culture, Economics, and Ecology of Belize
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500-1900)
Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 7. 10. 2026.